„Já v podstatě jen udržuji pořádek, neuklízím,“ říká Mini Diamond blog – Silvia Škultéty

Mluvili jsme o začátcích blogování, efektivní práci, mateřství, péči o děti, ale také o organizování domácnosti. Přečtěte si rozhovor s inspirativní blogerkou a influencerkou Silvií Škultéty, kterou můžete znát také jako Mini Diamond blog.

Hlavní důvod, proč jste s Mini Diamond blog začala, je vaše starší dcerka Natálka. Jak vypadaly vaše začátky blogování?

Když jsem byla těhotná s Natálkou, začala jsem si hledat výbavu pro miminko a odpovědi na otázky ohledně těhotenství a rodičovství. Přihlásila jsem se na doménu Modrý koník, kde se soustřeďují maminky, s tím, že si budeme vyměňovat informace. Založila jsem si tam pár alb, kde jsem si dělala wishlisty věcí pro miminko. A ty se začaly líbit i dalším maminkám. Začala jsem blogovat, protože jsem chtěla rodičům usnadnit jejich fungování. Protože s rodičovstvím přichází milion otázek a já jsem byla zkratka k těm informacím. Zároveň jsem začala být ambasadorkou prvních značek. Začalo se mi hromadit spoustu zpráv a potřebovala jsem svůj obsah psát jinam, abych ho mohla jen přeposílat. Tak jsem si založila vlastní blog, který mám dosud, a tam jsem začala psát ta nejdůležitější témata.

Takže to byl začátek vašeho blogu. A jak jste se dostala na Instagram?

Přišel mi podnět od kamarádky, že si mám založit profil na Instagramu. Tam jsem se začala s lidmi dělit o témata, která souvisela s rostoucím děťátkem. Postupně i maminky z Modrého koníka začaly přecházet na Instagram a dostala jsem nálepku influencerky.

Nyní mají mladí lidé influencery jako vzor a chtějí jimi být také, ale před 7–8 lety jich ještě nebylo mnoho. Já jsem si řekla, že to chci dělat proto, abych lidem přinášela informace a usnadnila jim život.

V čem vidíte největší změnu ve vašem nynějším blogování a ve vašich začátcích?

Na začátku toho člověk moc neví. Jak fungovat po právní stránce i jak tvořit obsah. Ze začátku to bylo těžší a práce byla jen poloviční. Dlouhá léta jsem to měla jako hobby a pracovala jsem na trvalý poměr v jiné firmě. Ale už je to druhý rok, co jsem influencerkou na full-time. Jsem účetní, fotografka, připravuji obsah, nahrávám, stříhám. Je s tím více práce než na začátku, ale bez toho by nebyl žádný progres.

Když srovnám mou práci před 7 lety a teď, posunula jsem se o několik levelů výše.

Máte režim, podle kterého fungujete?

Naše dny jsou velmi dynamické, takže nemám. Velmi často mi maminky píšou, že by chtěly vědět, jak vypadá náš den, ale každý vypadá úplně jinak. Takže neumím specifikovat režim, který by i ony mohly implementovat do svého dne. Moje práce je velmi variabilní. Nezačínám každý den tím, že si sednu za počítač a pracuji. Co mi však pomáhá, je dopředu si věci plánovat a sdílet kalendář s manželem.

I když jsem na volné noze, snažím se dopoledne pracovat, vyřizuji e-maily, fotím, natáčím, vymýšlím, mám naplánované schůzky. Potom kroužky s dětmi, domácí úkoly a hry. Práci se opět věnuji večer, když děti usnou. Ne každý den, ale většinou po půl deváté u nás nastane klid a můžu se ještě 2–3 hodiny věnovat práci.

Takže jste spíše večerní typ?

Ano, večer mám plnou hlavu nápadů a mám čas si je zapsat. Obě knížky jsem napsala po večerech.

Ale moc mi pomáhá manžel, který se mi dokáže přizpůsobit a plnohodnotně pomáhá v domácnosti i při výchově dívek. To je pro mě největší pomoc. Protože když je všechno na ženě, nemá čas na seberozvoj. Můj manžel a maminka jsou lidé, díky kterým můžu dělat to, co dělám. Bez nich by to nešlo.

Pociťovala jste během těch sedmi let, od kdy jste začala blogovat, syndrom vyhoření?

Zatím ne (smích), ale kdykoli se to může stát. Hlavně při této práci je to ještě více pravděpodobné než při jiné, ale zatím jsem vnitřní pocit vyhoření neměla. Právě že jsem člověk, který baží po informacích a je velmi vděčný za zpětnou vazbu. A tu mám neustále. Lidé, které mám na sociálních sítích, jsou mým hnacím motorem. Tvoření obsahu je pěkné a variabilní. Stále mě to moc baví. Takže zatím jsem ještě neměla pocit vyhoření. Právě že se mi zdá, že jsem v největším rozkvětu a nemyslím si, že by mě práce omrzela.

Zmiňovala jste, že vaší největší pomocí a oporou je váš manžel a máma. Díky nim jste se nebála ani odcestovat na pracovní cestu do Bahrajnu?

Ne, neměla jsem strach před cestou a nemám ho, ani když musím kdykoli odejít. Jsme dobře sehraní. Můj cíl při výchově dětí vždy byl naučit je, že jsou zde i další lidé, kteří je milují a chtějí být s nimi, ne jen máma. Sice matka s dítětem mají nejvzácnější pouto, ale je důležité, aby dítě pochopilo, že když máma potřebuje odejít, jsou zde další lidé, kteří se o něj postarají. Takže to není o tom, že já odcházím a vracím se, ale spíše o tom, že manžel je otec a rovnocenný rodič, jako jsem já.

Nebyl ani žádný telefonát, že děti doma pláčou?

Vůbec. Děcka jsou při něm spokojená a to je největší svoboda, kterou může dát partner ženě. Protože já opravdu mohla odejít a soustředit se na práci, což by některá žena možná nemohla, neboť by byla uzlík nervů, co se děje doma.

Někdo si řekne, že děti jsou ještě velmi malé a chce být s nimi. Ale vždyť my s dětmi jsme a ještě dlouho budeme, ale to není důvod, abychom příštích deset let byly pouze u dětí a omezily své kapacity vnímání, učení a rozvíjení se. Pak už je to zase špatně, protože člověk stagnuje a nemyslím si, že takoví lidé jsou naprosto šťastní.

Třeba abychom i my jako ženy a matky měly vůli, chuť a možnost seberozvoje. Například když vím, jak jsem se na cestě měla, co všechno jsem zažila a viděla. Kdybych o to měla přijít jen kvůli pocitu, že se to nemá, protože jsem máma a mám doma dvě malé děti, tak by mě to moc mrzelo. To jsou příležitosti, kterých je třeba se chopit a jít.

Minulý rok jste vydala knihu Organizovaná domácnosť, která se věnuje skládání, úklidu a organizování domácnosti. Jak jste se k pořádkumilovnosti dostala?

Já jsem si to určitě přinesla z domova. Moji rodiče měli a také mají rádi pořádek. Věci doma měly svůj systém a vždy k tomu vedli mě i sourozence. Já jsem dělala komínky ve skříni už jako úplně malé dítě. Ale uměla jsem je samozřejmě i rozházet. Vždy jsem však měla tendenci mít ve věcech pořádek. Mě vždy nepořádek velmi rozrušoval. Špatně se mi pracovalo, studovalo a fungovalo v nepořádku.

A jak jste to měla, když jste žila ještě v zahraničí a hodně jste se přesouvala?

Tehdy jsme měli menší byty a musela jsem někam schovat spoustu věcí. Takže jsem se přirozeně učila, jak je uklidit, abychom se vešli. Když přišly děti, měli jsme několikanásobně více věcí. Takže i příchodem dětí jsem se naučila věci uspořádat, roztřídit, abychom našli místo a netvořil se nepořádek. Když jsme stavěli dům, všechno jsme si přeměřovali, co lze kde uložit. S domem to byla velká výzva, ale řekla jsem si, že věci potřebuji mít tak, abych nebyla otrokem vlastní domácnosti. Abychom dokázali všichni efektivně pracovat, užívat si domu a ne pracovat a ještě chodit uklízet domů. To jsem nikdy nechtěla.

Jak dlouho vám asi trvalo, než jste si našli v celém domě a jednotlivých místnostech svůj systém?

Skoro dva roky, a když se mi to konečně povedlo, tak jsem si řekla, že by to mohlo pomoci mnoha lidem a že bych mohla být zkratkou i v tomto případě. Nejprve jsem začínala videi, ale profil na Instagramu žije stále jinými tématy a nemůžu tam dokola dávat videa na skládání, úklid. Tehdy jsem si nastínila témata a viděla jsem, že by mi to mohlo vyjít i na knihu. Tak to také bylo. Vyšla z toho kniha a má úspěch. Velmi se těším, že můj odhad, že bude lidi zajímat, se naplnil. Spousta žen mi píše, že se akorát nastěhovaly a všechno si hezky zorganizovaly. Že mají více času, místa, méně stresu a víc toho stihnou.

Někdo si řekne, že máte doma stále uklizené.

To není pravda. I u nás doma děti rozhází hračky, i my máme doma prach, ale ty základní věci mají u nás místo, na které je vracíme. Já v podstatě jen udržuji pořádek, neuklízím. To jsou dvě naprosto odlišné věci. Díky udržování pořádku mám více času, který věnuji dětem, cestování a práci.

Už teď se můžete těšit na speciální vánoční článek s Mini Diamond blog, který pro vás připravujeme. Zatím se o Silvii Škultéty dozvíte více z jejího Instagramu nebo blogu.  

Zpět