Jak prošla Vanda zkouškou dospělosti

Jsou prostírání, kterým se ze skříňky nechce. Nejlépe jim je schouleným v bezpečí vlastního stínu. Tam jim nehrozí, že je někdo poleje nebo si do nich utře ruce. No a potom jsou prostírání, jako je Vanda.

„Není už hotový vývar? Vře aspoň voda? A kdy by měly přijít první hosté?“ je Vanda zvyklá se nesměle vyptávat ze skříňky. Svátečních obědů se nebojí – právě naopak. Už od rána se nemůže dočkat, kdy konečně ucítí vůni, která se line z hrnců v kuchyni. Potom už je to jen o nekonečném čekání na to, kdy jí konečně vysvobodí ze všech těch líných alobalů a fólií a jako hvězdu oběda jí rozprostřou do středu stolu.

Vanda společnost miluje. Sama však přitom není žádná bavička. Vanda pozoruje a poslouchá. Ze středu stolu má nejlepší výhled ze všech a zároveň luxus toho, že si jí nikdo nevšímá. Všichni jsou tak zahloubení do vlastního vyprávění, že přestože mají Vandu na dosah ruky, jen málokdo jí věnuje pozornost. A ona je ráda. Čím méně pozornosti věnují jí, o to více může ona poslouchat rozhovory druhých a zjišťovat, co je ve světě nového.

Prostírání, jako je Vanda, není mnoho. Když se však už na světě objeví, jejich zvědavost nezná hranic. 

„Proč se některé skleničky musí předtím, než se z nich lidi napijí, srazit a jiné ne?“ ptají se často.

„Na co jsou stolu čtyři nohy, když i tak neumí chodit?“

„A odkud pramení to přesvědčení každé babičky, že všichni u stolu jsou stále hladoví?“

Obědové stoly jsou však jen první zastávkou zvědavých prostírání. Každé si během poslouchání cizích rozhovorů sní o vlastním cíli, o kterém se mu zdá po nocích v kuchyňské skříňce. Vanda o tom svém poprvé slyšela minulý rok. A asi ani sama nevěřila, že se jí už brzy splní.

Nejdříve viděla jen tři dřevěné židle a za nimi zaprášenou tabuli. Potom si na ty židle postupně sedli vážně vypadající lidé a Vanda nemohla uvěřit vlastním očím. 

Až když nejpřísněji vypadající osoba ve středu vyslovila klíčovou větu, byla si naše hrdinka konečně jistá, že v tomto světě se sny plní i prostírání: „Prosím, vytáhněte si otázku.“

Přestože měl stůl pod ní za sebou pár desetiletí a místo chutného jídla a pití bylo okolo jen pár oschnutých chlebíčků, Vanda vzrušením nedýchala. Vždyť se právě ocitla uprostřed maturity! Na místě, kde se v průběhu několik hodin dozví ze světa matematiky, dějepisu či zeměpisu více, než kdekoliv jinde. A co víc potřebuje zvědavé prostírání?

Zpět