I zajíčkům je doma nejlépe

S jídlem prý roste chuť. Možná jste to přísloví už slyšeli – znamená, že čím víc něčeho máme, tím méně si toho vážíme. Chceme stále víc a už nejsme tak skromní, jako jsme byli kdysi. A přesně to se stalo i zajíčkovi.

Ještě předtím, než byl zajíček zajíčkem, byl toaletním papírem. Když mu došel papír, děti mu na ruličku dolepily frajerské uši, dokreslily čumák s fousky, rozesmátá ústa a pod ně přilepily dva velké zajíčkovské zuby z papíru. Zajíček měl ze svého druhého života radost, z poličky poznával celou domácnost a přes okno sledoval, co se děje na dvoře. S jídlem ale roste chuť a zajíčkovi koukání přes okno přestalo stačit.

S největší závistí sledoval na dvoře hrající se zajíce. Pobíhali si, kam se jim zachtělo, chroupali si šťavnatou mrkvičku nebo barevné jarní pampelišky. A náš zajíček si v duchu říkal, proč právě on musí být z papíru. 

„Nikdy se nepodívám do světa tam venku. Nikdy nezjistím, jak chutná mrkvička, a nevyválím se v hebpohké jarní trávě. Život na poličce je taková nuda!“ stěžoval si.

Když se jeho vzdychání už nedalo poslouchat, rozhodla se ostatní zvířátka z poličky zasáhnout. Slovo si vzala moudrá sova, která na poličce seděla už nějaký ten měsíc.

„Věděl jsi o tom, že než se zajíci pustí do jedení mrkve, musí ji nejdřív najít a vykopat z hluboké země?“ zeptala se zajíčka zkušená sova. 

„A víš, že být zajícem je velká zodpovědnost? Vychováváš malé zajíčky a ani na moment je nesmíš ztratit z dohledu, aby se nezatoulali,“ pokračovala sova.

„A tušil jsi vůbec, že když venku prší, zajícům se často vytopí celý domov a musí si stavět nový?“

Zajíček byl v šoku. Nikdy se nad tím takto nezamyslel. Přes okno viděl jen to dobré a zábavné, ale sova měla pravdu. Přestal si vážit toho, co měl. Na poličce měl přitom všechno. Kamarády, se kterými si mohl hrát, i takové, kteří mu ochotně poradili. Nemusel shánět jídlo po celém dvoře ani se strachem sledovat každou dešťovou kapku padající z oblohy. Neměl žádnou zodpovědnost a jeho dny byly plné zábavy. Slíbil ostatním zvířátkům, že si odteď dá velký pozor na to, aby mu už vícekrát s jídlem nenarostla chuť. A místo toho si opakoval i druhé přísloví, které mu teď dávalo ještě mnohem větší smysl – všude dobře, doma nejlíp.

Zpět