Hadi, divočáci, klíšťata… Les je plný živých nástrah, na které je lepší se připravit

S cestou do lesa se pojí i několik nástrah, které se vybaví každému z nás. Možná těmi nejčastějšími jsou různá zvířata, na která se při toulkách mezi stromy dá narazit. Jak na nečekané setkání s nimi zareagovat co nejlépe? 

Když se řekne setkání se zvířetem v lese, většině z nás sa vybaví ta nejhorší možnost – konfrontace s medvědem. V slovenských lesích ale žije mnoho jiných zvířat, která možná nejsou až tak nebezpečná, ale setkání s nimi je mnohem pravděpodobnější. I proto se oplatí vědět, jak se v takovém případě zachovat.

Hadi

Jediným jedovatým hadem, který se v našich končinách vyskytuje, je zmije (dříve známá jako vřetenice). Štěstím je, že stejně jako většina jiných živočichů i zmije na lidi útočí jen v sebeobraně. Pokud jí i jen náhodou zkřížíme cestu, můžeme ji ještě stále snadno zaplašit. Ne ale křikem ani prudkými pohyby, ale dupáním – zmije je totiž úplně hluchá a ani zrak nemá právě nejlepší.

Pokud nás zmije přece jen kousne, nemusí to znamenat hned ten nejhorší scénář. Ránu nijak neškrtíme ani se z ní nepokoušíme vysát jed – uložíme se do stabilizované polohy a přivoláme pomoc. Zmije nemá tolik jedu, aby jím dokázala usmrtit dospělého člověka, a navíc často při kousnutí nevypouští jed vůbec.

Mnohem běžnější než zmije jsou pro slovenské lesy užovky, které naštěstí nejsou vůbec jedovaté ani nekoušou lidi. Od zmijí je nejsnadněji odlišíte podle očí – užovky mají okrouhlé zorničky, zatímco zmije je mají úzké a červené.

Divočáci

K dalším nepříjemným lesním setkáním patří i ta s divočáky. Ti vzbuzují strach hlavně svou velikostí a stavbou těla. Faktem ale je, že divočáci také útočí na lidi jen zřídka – většinou jenom, pokud jsou ranění nebo chrání své mladé. I zde ale ve většině případů jde jen o zastrašování ze strany matky, která se, stejně jako my, vyhýbá přímé konfrontaci.

Přímých útoků se dopouštějí spíš zraněním rozrušení samci s ostrými kly. V případě takového útoku je nejdůležitější zastavit případné krvácení (divočáci útočí nejčastěji na naše nohy) a přivolat pomoc.

Klíšťata

Miniaturní nepřítel, který dokáže napáchat velkou škodu. Přesně taková jsou klíšťata, kterých je v našich lesích stále víc. Klíšťata jsou aktivní hlavně ráno a v podvečer, jelikož nemají ráda vysoké teploty. Aktivně vyhledávají místa, kde je zvýšený pohyb, a dokážou vnímat otřesy země a pachy, které je upozorní na to, že se už brzy mohou přichytit na tělo nového hostitele.

Jak určitě víte, klíšťata přenášejí lymskou boreliózu nebo klíšťovou encefalitidu, tedy vážná onemocnění, před kterými je dobré být na pozoru. Základem je nosit raději světlejší barvy, na kterých si klíštěte všimneme ještě předtím, než se stihne přisát. Pokud už tak učiní, určitě na místo nic nenanášíme ani ho před odstraněním klíštěte nedezinfikujeme. Klíště nevykrucujeme do žádného směru, ale odstraňujeme ho kývavým pohybem, ideálně s pomocí pinzety. Dáváme si záležet, abychom ho z rány odstranili celé. Pokud máme pochybnosti a nejsme si jistí, jestli jsme tak učinili, navštivme raději lékaře.

Zpět